Při pátrání po informacích o příkrmech jste možná narazili na podrobné tabulky, kdy přesně jakou potravinu zařadit (a třeba se zase podivili, jak se vše liší). Jestli máte dítko starší, možná vás to dokonce vylekalo, že jste některé druhy zařadili špatně. Snad vás tedy tímto uklidním, že jste pravděpodobně nic moc špatného neudělali.

Všechno je totiž těžce individuální! Na přesném pořadí potravin nesejde, to už jsme si řekli. Záleží na tolika jiných věcech! Jak jíte vy sami, jaká je sezóna, co máme po ruce, co miminko jí (co mu chutná), po čem se nám neosype… Jen na začátku je dobré vybírat nenadýmavé druhy zeleniny a s přirozeně sladšími druhy budeme mít nejspíš větší úspěch. Určitě bych na začátek nezkoušela např. příkrm ze zelí, ať je sezóna zelí plná, jak chce! Ale jestli miminku uvaříte dřív pórek nebo brokolici, je opravdu jedno. Proto je i zbytečné psát na všechny možné diskuze dotazy typu: V kolika měsících jste miminku dávali to a to? Stejně se nakonec musíte rozhodnout podle sebe.

Sledování reakce

Na co si určitě ale pozor dávejte – a už jsem to zmiňovala – je sledování možné reakce z požití potraviny. Alergická reakce se může projevit hned, v řádu hodin, ale i opožděná právě po několika dnech. Proto novou potravinu zkoušejte až 3 dny po té předchozí, abyste kdyžtak mohli určit, na kterou potravinu přesně miminko negativně reagovalo.

Kdy zařadit alergeny jako ryby, bílkovinu kravského mléka nebo lepek?

Dnes již ani není doporučováno příliš odkládat ani ty největší strašáky v podobě alergenů jako lepek, bílkovina kravského mléka, ořechy nebo ryby. V rámci tzv. imunologického okna je naopak dobré malým dávkám těchto alergenů děti vystavit co nejdříve. Teorie snížení rizika alergie při odkládání těchto potravin až např. do 3 let věku se vůbec nepotvrdila. Takže se nemusíte bát miminku nabídnout kousek dobré ryby nebo bílý jogurt. Pro lepek máme nejnovější doporučení zavádět mezi ukončeným 6. a 7. měsícem. Chtěla bych podotknout, že se alergeny zavádí po velmi malém množství a opakovaně. Tedy ne najednou krajíc chleba.

Alergie v rodině

Pokud máte vy sami nějaké potravinové alergie nebo se projevily u staršího dítka, raději se o zavádění příkrmů poraďte s pediatrem, resp. alergologem. Obecně se ale postup u dětí s pozitivní rodinnou anamnézou neliší. Jen se třeba upraví množství. Riziko snižuje zahájení podávání příkrmů mezi 4. – 6. měsícem a také kojení během celého období přikrmování.

Neprávem zakazované potraviny

Na jedné straně máme doporučované potraviny s přesným časovým sledem, na druhé straně potraviny neprávem úplně zakázané. Mezi nimi např. špenát, tvaroh nebo právě zmiňované alergeny. Já se ale musím přiznat, že nevím o žádné takové potravině, kterou by miminko nesmělo ochutnat (vyjma potravin zkažených nebo s rizikem bakteriální nákazy). Něco jiného je, co má jako hlavní zdroj živin.

Například tvaroh je některými zdroji zakazován až do 1 roku kvůli vysokému obsahu bílkovin. Nadbytečný příjem bílkovin, stejně jako obsah soli, příliš zatěžuje ledviny malého miminka. Pokud ale děťátku dáváme maso, pomalu zařazujeme luštěniny nebo dáme ochutnat tvrdý sýr, má vysoký zdroj bílkovin i tam. Z tohoto pohledu se nemusíte bát přidat desetiměsíčnímu miminku lžičku tvarohu do kaše nebo ovocné přesnídávky. Jde o to, aby nesnědlo celou vaničku. Stejně jako celý steak. Je potřeba toto množství zohlednit v dalších příkrmech během dne. Tedy ty největší zdroje bílkovin (maso, vejce – bílek, luštěniny, tvaroh, skyr, tvrdý sýr) rozdělit a nedávat velké množství v jeden den.

Jiní se zase bojí zařadit ořechy nebo malé kuličky ovoce (rybíz, borůvky) či zeleniny (hrášek, kukuřice). Tam ale opět není žádný důvod se těmto potravinám vyhýbat. Jen je opravdu potřeba dávat pozor, aby je miminko nevdechlo a nezačalo se dusit. Takže ořechy rozemlet, rybíz v prstech raději trochu zmáčknout. A hlavně být vždy u toho, když miminko jí (cokoliv)!

Právem nedoporučované potraviny

Ale abych všem těm „dobrým“ radám nekřivdila. Opravdu existují potraviny, které není miminku dobré dávat. Už jsem se o některých zmiňovala. Je to sůl (do 1 roku nejlépe vůbec nesolit, sůl je obsažena už přirozeně a jinde je ve zpracovaných potravinách, jako jsou mléčné výrobky, pečivo apod.), dále silná dráždivá koření a nakonec přidaný cukr a další sladidla včetně medu. Možná jste taky do této chvíle med považovali za naprosto neškodné přírodní sladidlo. Nejmenším dětem se však nedoporučuje dávat kvůli možné kontaminaci bakterií Clostridium botulinum. Ta produkuje nebezpečný botulotoxin a může způsobit závažný kojenecký botulismus, protože střevní mikrobiota dítěte do 1 roku není natolik vyvinutá, aby s případnou nákazou mohla úspěšně bojovat. A že je stejně kontraproduktivní příkrmy přislazovat jsem už také psala.

Kromě toho bychom se měli snažit vyhýbat přepáleným tukům, zkaženým potravinám nebo častým vysoce průmyslově zpracovaným potravinám. To ale doufám, že je samozřejmost, protože to platí i pro nás dospělé. Základ by naopak měla tvořit čerstvá zelenina a ovoce, libové maso, dobré zdroje obilovin, luštěnin a neochucené mléčné výrobky.

Ještě upozorním, že je třeba hlídat potraviny, kde je zvýšené riziko bakteriální kontaminace. Čeho si my dospělí možná ani nevšimneme, z toho se může miminku přitížit. Proto bych kojenci nikdy nedala maso a vejce syrové nebo nedostatečně tepelně upravené (vajíčka na měkko, sushi, tatarák). Pozor byste si měli dát i na nepasterované mléko a výrobky z něj (např. takové ty sýry z “pravých salaší”). Bakteriím je jedno, že to jsou (někdy) Bio výrobky. Tam se jim daří ještě lépe.

Trocha omezení se najde ještě u ryb. Některé jsou totiž větším zdrojem těžkých kovů. S tím, jaká je ale obecně konzumace ryb v České republice žalostná, je to skoro zbytečné doporučení. Najdou se ale i rodiny, které si rybu a mořské plody dopřejí třeba i 5x týdně. Pak je opravdu potřeba druhy střídat a ty s možným vyšším obsahem těžkých kovů (tuňák, makrela, žralok, štika, candát…..) zařazovat jen jednou, maximálně dvakrát týdně.

A co když příkrmy nechce, mám je dosladit?

Pokud miminko příkrmy soustavně odmítá, je určitě na místě to řešit. Nebojte se ani požádat o pomoc odborníka. Příčin může být celá řada. Od vážnějších zdravotních problémů, přes nevyzrálost dítěte (pak stačí příkrmy o nějaký ten den odložit) nebo aktuální problém (rostoucí zuby, horké počasí, nepohoda) až tedy po to, že miminku (jen) nechutná.

Pokud ale máme za cíl, aby si na novou potravinu zvyklo, není řešením chuť pouze překrýt jednotnou sladkou/slanou/kořeněnou chutí. Tam to chce trochu nápaditosti a taky trpělivosti. Může se taky jednat pouze o přechodné období a příští týden už nebudete o ničem vědět. 😊

Kolik má sníst miminko za den gramů příkrmu? Kolik má mít bílkovin? Kolik vypít vody? Kolik mu dát gramů masa?

Počkat. Zpomalme. Tady neděláme laboratorní pokus, kde bychom museli vše přesně odvažovat (nemluvím nyní o onemocněních, kde to je v rámci dietního režimu nutné). Není potřeba kupovat speciální váhy nebo odměřovat vypité množství tekutiny na mililitry. Zas a znovu se musíme řídit podle našeho dítěte. Zpočátku uvaříme jen malý kousek zeleniny. Dáme mu ochutnat jednu, dvě lžičky. Pokud reaguje pozitivně, můžeme další den zase přidat. Nelze přesně odpovědět, kdy by mělo miminko sníst 150 g a kdy už 200. Každé miminko je úplně jiné.

Když to vezmu ze svojí rodičovské zkušenosti: Starší dcera neměla snad s ničím problém, jedla úplně ukázkově. Vůbec jsem nemusela řešit, co s čím kombinovat. Zato mladší syn zřejmě posbíral jinou sérii genů, takže bylo snazší jmenovat, co všechno nejí, než najít těch pár potravin, které sní. V 10 měsících snědl celou skleničku. Ale za celý den. To už mnohé děti jedí 3x denně velké jídlo a mezi tím mají ještě svačinku. Přesto prospíval dobře (na prohlídce dětský lékař vždy hodnotí). Takže se nenechte děsit tabulkami, kdy co přesně musí jíst.

Pokud máte pochybnosti, konzultujte je s odborníkem – pediatrem nebo nutričním terapeutem.

Ačkoliv s bílkovinami musíme u toho kojeneckého tělíčka opatrně, ať mu zbytečně nezatěžujeme ledviny, přesto není potřeba vše odvažovat na miligramy. Ono se vám taky může stát, že si vše nakrásně nachystáte, dáte před miminko a ono s tím mrskne na zem, nebude jíst, nebo vyzvrací. Takže tu porci samozřejmě zohledníme úměrně věku, ze začátku dáme pouze malou kostičku masa, v roce už může sníst klidně polovinu našeho plátku. Nejprve dáme jen lžíci jogurtu, později můžeme do ovocné přesnídávky přidat lžíci tvarohu, ve kterém je bílkovin více. Ale víte co? Ať má mimčo hlavně spokojenou mámu, než neurotičku, co si vše zapisuje do deníku nahlas mumlající: „Ještě mu dnes musím koupit batát, protože brambory měl přece včera, tak ať má dostatečnou pestrost! A zítra navýšíme bílkoviny o 2 gramy!“

Kam směřujeme

Ještě poslední poznámku si dovolím. Jde o to si opravdu uvědomit, odkud kam směřujeme: Máme malého kojence, který je dosud pouze na mléku. Potřebujeme mu představit nový způsob stravování a všechny potraviny. Ale ne všechny na světě, ale hlavně ty, které s námi bude později jíst. Okolo 1 roku už totiž může (a většinou právě i samo chce) normálně stolovat s námi. Jen i v této době to chce solit a kořenit raději méně, dospělým to můžeme dochutit i na talíři. Ale chce to pozvolný postup. Asi taky cítíte, že není zrovna nejlepší tento postup: od půl roku nic nesolit, nesladit, vařit v páře. A bum. Máme tu první narozeniny, odteď jíš všechno s námi! Psali to na blogu! Asi bych se nechlubila, že moje osmiměsíční dcera jí s námi hovězí guláš se vším všudy. Na druhou stranu to chce někdy dát na intuici, použít selský rozum a zbytečně všechno moc neřešit.