Tentokrát tu mám článek na vaše přání! Maminky někdy dlouze hledají inspiraci, co připravit miminku na tu velkou party, kdy oslaví první rok. Chápu, je to velká oslava, tak není radno nic podcenit! A když se podíváte na sociální sítě, může se zdát, že nejvhodnějším řešením, co se týče dortu, je nějaká speciální varianta pro miminko a pak jeden velký dort pro ostatní pozvané.

Proč potřebujeme speciální dortík za každou cenu?

Ráda bych se tu teď společně s vámi zamyslela nad tím, proč ten speciální mini-dortík vlastně potřebujeme. Je to proto, že „se to tak přece dělá“ (hlavně pak nezapomenout dobře vyfotit na Instagram a označit sponzory svíčky!)? Nebo že jste sami přesvědčení, že ho dítko potřebuje? A z jakého důvodu? Aby si mohl s dortem pořádně pohrát a možná ho všude kolem roztomile „rozplácat“ a „rozpatlat“, ať má krásnou vzpomínku (i když jen na fotce)? Nebo to je z toho důvodu, že potřebujeme nějakou „zdravou“ variantu – vždyť do roka přece dítěti nic nesmíme sladit!?

Pokud jste si už odpověděli, pojďme hledat řešení.

Instagram a další sociální sítě vládnou světem

Že to mají všichni? – Na to se s prominutím vybodněte rovnou. Taky vám doma říkali onu pověstnou větu: „A když půjdou všichni skočit z okna, tak půjdeš taky?“? To, že něco dělá či přímo propaguje nejedna celebrita či influencer, přece neznamená, že to musí být správně i pro mě osobně. A už vůbec to neznamená, že to musím dělat taky. Žádný takový zákon na to naštěstí neexistuje. 😊 Kdybych si měla pořizovat vše, co mi média nebo lidé ze sociálních sítí „nutí“, asi bych se už dávno musela zbláznit…

„Ať si může pohrát“

Vypadá to roztomile? Možná chvilku. Ale já jako dítě jsem (naštěstí) byla vedená k tomu, že s jídlem se nehraje. A jsem za to opravdu ráda. Vážím si toho, že mám co jíst, a potravinami se snažíme neplýtvat. Stejně to učím i svoje děti. Plácat si můžou do bábovky z písku nebo plastelíny, ale když začnou zlobit s jídlem, hned jim ho beru. Pokud byste na tom „rozhňácání“ přece jen trvali, může si dítko „pohrát“ i s obyčejným velkým dortem nebo kouskem z něj. 😉

Za sebe ale opravdu nevidím důvod, proč připravovat speciální dort jen kvůli tomu. A ještě ho v naprosté většině případů po fotce hned vyhodit. (Protože to oslavenec stejně papat nechtěl a vám se do té „hromady“ taky už nechce. Ani se nedivím.) Za přístup „když se jí, tak se jí“ budete ještě vděční, když později nebudete muset řešit, že má dítě jídlo jen jako zábavu, ale pořádně jíst nechce. Nebo jen to, co mu chutná (typicky sladké, smažené, výrazně solené apod.), a ostatní vám hází po stropě.

„Klasický dort není „zdravý“!“

Nejpochopitelnějším argumentem se zdá být ten poslední. Ráda bych vám ukázala ale i jiný pohled.

Co si pod pojmem „zdravý“ dort vlastně představujete? Dort ze zakysané smetany, tvarohu, dětských piškotů a ovoce? Nebo mrkvový dort? Nebo snad speciální recept bez „bílé“ mouky, cukru, ale zato s pořádnou dávkou mandlové mouky, datlí a třeba skyrem? Nebo ještě něco jiného?

A víte, že i velký dort pro všechny gratulanty může být úplně v pohodě? Že nemusí být jen z kila másla, cukru, pudinku a umělých barev? Dnes se (naštěstí) tyto dorty a zákusky, které naše babičky (někde možná ještě rodiče) považují za klasiku, dostávají do pozadí. A mnohem častěji se připravují dorty s nižším obsahem cukru, s odlehčenými krémy, se spoustou ovoce a buď zcela bez barviv, nebo se volí přírodní varianty. Kromě lepších nutričních hodnot i (většinou) mnohem lépe chutnají.

Opravdu nevidím nic „škodlivého“ na dortu, který má korpus jen z vajec, pár lžic mouky a cukru (+ např. kakaa) => klasický piškot, dále obsahuje krém z tvarohu, smetany a lžíce cukru a je doplněn spoustou ovoce. Proč by nemohl roční kojenec taky ochutnat? To i ta nepečená varianta z kupovaných dětských piškotů, kde je např. cukru mnohem více, si vede podstatně hůře. (Ale taky to, prosím pěkně, není nic špatného!) A to ani nemluvím o tom, když některé maminky v touze po všem „zdravém“ např. zavrhnou lžíci cukru v korpusu (protože „bílý zabiják,“ že?) a raději ji nahradí „bio-eko-raw datlovou pastou“, kde toho cukru je ve finále ještě mnohem více, zákusek zas tak moc nechutná, a hlavně se ani s těstem asi moc dobře nepracuje…

Na tomto místě bych chtěla tak trochu varovat i před přehnanou touhou nahrazovat klasickou pšeničnou mouku rádoby „zdravějšími” variantami. Celkově jako naše populace sice máme co do činění s nadváhou, obezitou, diabetem a dalšími civilizačními nemocemi. Proto se taky téměř všechny osvětové kampaně ohledně výživy zaměřují na to, jak zhubnout a žít zdravěji. Dokonce i dospělí obecně mívají problém s dostatkem vlákniny ve svém jídelníčku. Pak ano, globálně je určitě fajn např. omezit pečivo z „bílé mouky“ a třeba ho (částečně) nahrazovat celozrnnými variantami, ale to se nebavíme o kojencích a malých dětech!

Pokud tuto teorii totiž razíme u všech chodů (Tedy např. kaše z vloček k snídani, na sváču kefír s kouskem celozrnného dalamánku, na oběd celozrnné těstoviny, na druhou sváču domácí „Brumík“ ze špaldové celozrnné mouky a na večer jen rychlovku: kváskový celozrnný chléb se šunkou. Ke každé porci ještě ovoce a zelenina. To je samozřejmost, jíme je 5x denně!), hrozí, že dítěti kvůli příliš velkému množství vlákniny (kterou jinak získává ještě právě např. z ovoce, zeleniny nebo luštěnin) nebude moc dobře. A teď nemluvím jen o možné zácpě, ale i o tom, že kvůli nadbytku vlákniny může mít problém se vstřebáváním některých důležitých minerálních látek. Například. To ale neznamená, že dítěti kvůli obavám z toho, ať nemá moc vlákniny, nesmíte dát na svačinu jablko! Jen s těmi celozrnnými variantami opatrně. Ty kupte jen sobě a partnerovi. Nic se nemá přehánět. V dortu opravdu být nemusí.

Takže k tématu „zdravý“ dort mám 2 stěžejní poznámky:

1. Většina dětí z toho dortu stejně moc nesní. Některé jsou mnohem víc nadšené z dalšího jídla, spousty dárků a gratulantů, že si na nějaký dort s jednorožcem nebo tlapkovou patrolou ani nevzpomenou. Nebo vzpomenou, dají si pár lžiček a už mají zase jinou zábavu. Jiné jsou zase překvapené a možná až vyděšené, co se to všude kolem děje, že by se nejraději schoulily u maminky v náručí a dort ani nechtějí ochutnat. Jasně, zbývá nám tu ta hrstka dětí, co by možná dort snědla na posezení (a to teda, uznávám, pro ročního prcka asi opravdu není vhodný oběd, svačina a večeře v jednom), pak je ale na nás, abychom mu ukrojili jen malý kousek a pak dali zase něco jiného. A jestli těch pár lžiček je retro-máslový dort s růžičkami nebo modernější a možná i nutričně hodnotnější dort se smetanou a/nebo tvarohem, až tak nesejde. Zas a znovu mluvíme o správném množství.

2. Na druhou stranu i když výjimečná konzumace zákusku nebo jiného (pro někoho možná „nezdravého“ nebo „zapovězeného“) jídla nijak neuškodí (ani u dospělých), pokud máme sladké v jídelníčku pravidelně, je fajn vybírat kvalitnější a vhodnější varianty. To ale nutně není nějaká speciální raw kostička z kokosového oleje, březového cukru a datlí. Takové sladkosti bývají dokonce horší. Pokud si mám ale vybrat mezi retro klasikou „hora másla s cukrem a umělými barvivy“ a dobrým korpusem (ať už ten „mrkváč“ nebo i obyčejný piškot – ingredience jsem vypsala výše) se smetanovým/jogurtovým/tvarohovým krémem a spoustou ovoce, volím rozhodně druhou variantu. 😊

Závěrem

Abych to shrnula: Nutričně hodnotnější (nebo chcete-li „zdravější“) může být i velký dort pro všechny (možná vám ještě ti, co si počítají každou kalorii, poděkují). Ale na druhou stranu u toho malého množství, které roční dítě sní, ani až tak nesejde na tom, jestli to byla lžíce jogurtu, anebo smetany. Samozřejmě si dortík připravte/sežeňte, jaký chcete. Klidně můžete nachystat čtyři. Jako vždy je to jen na vás. Jen jsem chtěla ukázat třeba i trošku jiný úhel pohledu a že to celé vlastně ani není potřeba. Pro vaše děťátko je mnohem důležitější, aby vše proběhlo v klidu. A vystresovaná maminka zuřivě dohlížející, co je dovoleno, toho klidu moc nepřinese.

Tak krásné narozeniny!