Asi je nám všem jasné, že populace stárne. Díky neustálému pokroku v medicíně se lidé dožívají stále vyššího věku. Věk ale není všechno. Někdy se bohužel zapomíná na druhý, ale podle mého názoru mnohem důležitější aspekt: kvalitu života. Tedy zda je člověk i ve vyšším věku co nejvíce zdravý, a tím pádem co nejvíce samostatný (není plně odkázán na pomoc druhých) a hlavně šťastný a spokojený. V tomto článku se tedy podíváme na to, zda (ne)můžeme pomoci zlepšit jídelníček našim prarodičům či rodičům. Naši blízcí někdy úplně nesdílejí stejný životní styl a správná strava je možná ani nenapadne řešit. A to je škoda, protože i ve vyšším věku může vhodný výběr potravin ovlivnit zdraví a tím i tu kvalitu života.

Na začátek si musíme uvědomit, jak to ve stáří vypadá.

• Ve vyšším věku už (většinou) zdraví neslouží jako dřív

Zásadní věc: Nikdo z nás nemládne. Mnohé změny v těle jsou naprosto fyziologické (chcete-li přirozené, běžné), jiné mají souvislost s předchozím nevhodným stylem života, úrazy nebo předchozím onemocněním. Při sestavování jídelníčku starším lidem je proto třeba mít na paměti, že mají oproti mladší generaci větší či menší rozdíly ve fyziologii těla. A to (mnohdy negativně) ovlivňuje jednak samotný jídelníček, výběr potravin, ale i to, jak se dané živiny vstřebávají.

A že to může být celý seznam změn! Namátkou: problém s chrupem (chybějící, zkažený, jinak problémový), mnohá onemocnění (tady ten výčet může být opravdu dlouhý), užívání mnoha léků (vliv nejen na průběh metabolických dějů, ale i na příjem potravy – např. nechuť k jídlu), snížení chuti, ale i dalších smyslů (zrak, čich – to vše ovlivňuje výběr potravin), nechutenství, zácpa, horší motilita střev, polykání či vylučování trávicích enzymů, snížená tvorba slin; změny srdečního a dýchacího systému (nadváha a obezita je další přítěží), atd.

Může se zdát, že teď řeším malichernosti. Mám dát přece tipy na lepší jídelníček seniorů, ne jmenovat zdravotní problémy. Ale i taková snížená tvorba slin může způsobit, že se člověku špatně polyká, dusí se, takže nakonec třeba raději přestane jíst úplně. A tak to je i s dalšími změnami ve stáří. Nemohu tu vysvětlovat všechno, protože by byl článek nekonečný. Ale je potřeba si uvědomit, že problém v jídle může pramenit už v jiném stavu zdraví. Někdy pak stačí malé úpravy v jídelníčku či konzistenci a (starší) člověk začne nejen lépe jíst, ale tím pádem se mu tím může i významně zlepšit zdravotní stav. A tak se kruh uzavírá.

• Problémy v jídelníčku můžou mít kořen i někde jinde

Nevhodně složený jídelníček může být i z jiného důvodu, než že senior dobře nevidí či nemá chrup v dobrém stavu, takže maso nepokouše. A proto jí jen polévky ze sáčku. Tady se musíme na ty své babičky, dědečky, stařečky upřímně podívat, jak vlastně žijí a co je vůbec v našich možnostech ovlivnit.

Jaká je jejich soběstačnost? Jsou to aktivní „důchodci“, kteří ještě pracují? Nebo jsou ležící plně odkázáni na pomoc druhých? Žijí doma? Sami nebo s vámi? Nebo jsou v domově pro seniory? Mají tam možnost volby jídla? Nebo mají jeden pevný režim pro všechny a zaměstnanci v tomto ohledu ani pořádně neřeší, v jakém je kdo zdravotním stavu? Samostatný případ je ještě nemocnice, kde můžete mít dojem, že pacientům není servírována nejvhodnější strava. Tam jde ale v první řadě o řešení podvýživy, která je obrovským problémem. O tom ale zase jindy.

Pokud žijí doma – vaří si sami? Zvládnou to? Nebo mají nějakou donáškovou službu? Nebo jídlo vůbec neřeší a jí týden staré rohlíky namáčené do turka? A proč jídlo neřeší? Není to v jejich silách? Nebo na to nemají dostatek peněz? Nebo už na život úplně rezignovali? Nebo to dělají z trucu?

Z jakého důvodu vlastně řešíte nevhodný jídelníček vašich blízkých? Jsou obézní? Nebo naopak podvyživení? Mají očividně se zhoršující zdravotní problémy?

Pokud si pravdivě zodpovíme všechny předcházející otázky, můžeme začít hledat i odpovědi na to, jak můžeme pomoci. Ještě ale pár poznámek.

• Na mně nezáleží. Dej to radši dětem.

Taky to znáte? Donesete babičce nebo dědovi dobré ovoce, zeleninu, ale oni ho nepřijmou a ještě dodají: „Dej to radši dětem!“ Senioři lepší stravu někdy odmítají z jakéhosi mylného přesvědčení, že na nich už snad nezáleží. To dětem se má dopřát, když mají ještě celý život před sebou. Máme tedy před sebou poměrně nelehký úkol našim (pra)rodičům vysvětlit, že jejich život má úplně stejnou cenu. Že třeba taky chcete, aby vaše děti měly živou a zdravou babičku, která si s nimi bude hrát. Že záleží na tom, aby jim samotným bylo co nejlépe. A že výživou toho ovlivníme opravdu dost!

A ještě jedna rada. Svého (pra)rodiče nejspíš nepřesvědčíte tím, že mu vyčtete, kolik vás ty super dobré věci stály. Možná o to víc jen nabyde dojmu, že pro něj je něco tak drahého zbytečné.

• Zvyk je železná košile.

Mnozí senioři zažili časy neúrody a chudoby. Tak nějak si zvykli na „horší standard“. Někteří se na nové poznatky či trendy dívají trochu s nedůvěrou či přímo skrz prsty. Když je někdo zvyklý na kuchyni typu guláš s 8 knedlíky ze závodní jídelny, tlačenka a další zabíjačkové dobroty minimálně jednou do měsíce, každý den na snídani i večeři rohlík se salámem a na oběd lunchmeat z konzervy s chlebem, těžko mu vnutíte super zeleninový salát s quinou, cizrnou a lososem. Jasně, to je trochu extrém. Ale chci tím říct, že je třeba chápat i tento aspekt. Když je někdo celý dlouhý život zvyklý na nějaký způsob stravování, může mít větší či menší problém přijmout potraviny, které tak dobře nezná.

Za starých časů ani nebývalo tolik možností volby. V obchodě 2 druhy jogurtů a ne 350. Tak možná i z tohoto důvodu raději sáhnou po konzervě s lunchmeatem, protože ten byl už „za nich“. Těžko můžu 80letému stařečkovi o holi a s brýlemi doporučovat, aby nakupoval jen na farmářských trzích, nebo si v supermarketu četl složení všech potravin. Někdo může mít problém bez brýlí vůbec poznat, o jaký výrobek jde, natož ještě studovat jeho kvalitu.

• Nikdo není doma prorokem

Toto je bohužel smutná pravda, kterou mi potvrdí mnoho kolegů. I když to se svými blízkými můžete myslet sebelépe, pokud není vůle vám ani naslouchat, cesta ke změně zřejmě nepovede. V tomto případě by mohlo pomoci, kdyby vašemu blízkému ohledně výživy či zdraví promluvila do duše cizí nezávislá osoba – nutriční terapeut nebo alespoň praktický lékař.

• Má to tedy vůbec nějaké řešení?

Prvně to bude chtít notnou dávku empatie a trpělivosti. Obávám se totiž, že ve velké části případů to na velké změny nebude. Ale může být – podle možností. Už z těch všech skutečností, které jsem popsala výše, je jasné, že nejde dávat nějaké univerzální rady. Protože každá vaše situace a možnosti jsou jedinečné. Pár tipů (samozřejmě s ohledem na vaši situaci) pro vás ale přece jenom mám. Tady však musím zdůraznit, že uvedené tipy jsou pro lidi, kteří nemají takové zdravotní omezení, že by si museli některou složku stravy obzvlášť hlídat (nejen možné alergie a intolerance, ale také závažné onemocnění ledvin nebo třeba diabetes). Tam opravdu dbejte doporučení lékaře/nutričního specialisty!

Co můžeme hlídat a snažit se případně pomalu zlepšovat?

1. Uvědomit si naši situaci. – Z odpovědí na předchozí otázky si ujasnit, co je vůbec v našich možnostech ovlivnit. Pokud (pra)rodiče bydlí s námi, máme samozřejmě možností nejvíc.

2. Zajímat se o to, co jedí. Ať už doma nebo třeba v sociálním zařízení. Možná nic moc nesní. Ale z jakého důvodu? Není to třeba jenom proto, že si sami nezvládnou maso nakrájet? Nebo rozkousat? Že by třeba stačilo maso pomlet nebo vyřešit zubní protézu? Někdy stačí opravdu maličkost.

3. Téměř vždycky můžeme svým blízkým nabízet lepší varianty výrobků. I mezi konzervami najdeme lepší a horší výrobky. Je rozdíl, zda jsou ve složení např. 3 suroviny nebo několikařádkový seznam zahrnující kromě základních surovin ještě spoustu konzervantů, barviv, stabilizátorů a dalších „vylepšujících“ látek, bez kterých by se to mohlo obejít.

Můžeme s babičkou a dědou zajít do obchodu, kde nejčastěji nakupují, a přímo na místě pomoci vybrat vhodnější varianty jejich oblíbených potravin. Aby už příště věděli, po čem sáhnout.

4. Když už nevaříme sami, volit dobrou donáškovou službu. Pokud se nechtějí zříct svých oblíbených jídel z donáškové služby, můžeme doporučit aspoň vybírat lepší varianty, jestliže je možnost výběru. Nebo přidat kousek zeleniny, která v pokrmu často chybí. Aspoň nějaká změna k lepšímu.

5. Nabízet dostatek ovoce a zeleniny. S tím máme obecně jako Češi celkem problém. Ale zase to nemá být na úkor dalších zdrojů živin. Každé jídlo by mělo obsahovat také kvalitní zdroje bílkovin (mléčné výrobky, maso, vejce, luštěniny – podle snášenlivosti). Nabídnout také rybu. Nejlépe každý týden.

V tomto bodě bych ještě ráda zdůraznila jednu věc: Pestrost. Platí to pro všechny věkové kategorie. Když budeme jíst dostatečně pestře (tedy netočit stále dokola jen rohlík se salámem a v lepším případě ještě s okurkou), zmenšíme tím riziko, že by nám nějaká důležitá látka v jídelníčku chyběla. Takže střídat druhy ovoce i zeleniny, masa, mléčných výrobků, luštěnin i příloh. Střídat také technologie úpravy. Jednou za čas smažené neuškodí, když je však každý den, může to být už problém.

6. Zohlednit způsob přípravy jídla. Nejspíše bude potřeba vařit déle, aby byla potravina měkčí. Při problému s chrupem nepodávat velkou „flákotu“ masa, ale maso nakrájet na kousky nebo pomlet. Ani mletá strava však nemusí vypadat odpudivě a vždy stejně jako šedo-hnědá hmota. I mixovaná strava jde servírovat vábněji a taky s respektem ke stolujícímu.

Někdy může pomoci podpořit chuť kořením. Nabízet menší porce jídla, ale častěji během dne. Někdo nezvládne sníst velkou porci snídaně či oběda najednou, pak se vyplatí připravit porci menší a třeba za 2 hodinky nabídnout svačinu.

7. V některých případech už můžeme zajít dál. A dávat pozor, zda blízcí zbytečně moc nesolí nebo nepijí příliš alkohol (často a ve velkých dávkách). Obecně konzumovat méně tuků a jednoduchých cukrů a více komplexních sacharidů a bílkovin. Při vaření nahrazovat živočišné tuky rostlinnými. Zas to ale neznamená, že rostlinný kokosový tuk je vhodnější než sádlo. Jestliže si nejste jistí u jednotlivých potravin, zda jsou vhodné, nebojte se zeptat odborníka – nutričního terapeuta. 😊 Aby člověk neudělal víc škody než užitku. Mnohdy stačí jednorázová konzultace a hned budete mít jasno, na co se (u svých blízkých) zaměřit.

8. Ohlídat pitný režim. Starší lidé mívají problém se zácpou. A i když to je částečně kvůli fyziologickým změnám v trávení, na vině je i to, že zapomínají pít. Mají totiž mnohem menší pocit žízně.

9. Pokud lékař doporučil sipping – taková ta výživná „pitíčka“ či „nutridrinky“ – tak blízké podporovat nejen ve správném užívání. Ale aby (podle individuálního doporučení) nezapomínali ani na normální příjem potravy. Ta pitíčka mají totiž (ve většině případů) sloužit pouze jako doplněk k normálnímu jídlu. Možná vaše babička ale předepsané „nutridrinky“ odmítá pít, protože jí nechutnají. Pak je však potřeba konzultovat to s lékařem, který může předepsat jinou značku nebo příchuť. Další možností je úprava režimu užívání, zakomponovat je do jídla apod. S tím vám zase může pomoct nutriční terapeut.

10. Když už jsem u těch doplňků. Zvážit či se poradit, zda má smysl kupovat (mnohdy předražené) doplňky stravy. Vaši (pra)rodiče mohou mít přímo od lékaře doporučené užívat navíc nějaké vitamíny nebo minerální látky. Pak je určitě vhodné se doporučením řídit. Užívání některých doplňků je na místě, jiné ale mohou být až kontraproduktivní. Kupovat na vlastní pěst už desátou komplex krabičku z reklamy na klouby, srdce a svaly na Vánoce, nebývá vždy nejlepší (a ani nejlevnější) řešení. Ne všechno, co se prodává v lékárně, je lék.

11. Hlavně vše s úctou, respektem, pochopením a pomocí. Ať už k našim blízkým nebo k personálu nemocnice či domova pro seniory. Vyhrožováním soudy a arogancí toho moc dobrého asi nedosáhneme. Možná jako laici nerozumíme všem doporučením, proto je dobré se ptát. Ale jistě dostaneme přívětivější odpověď, když budeme jednat v klidu a s úctou.

12. Pohybem k lepší stravě. I když se vám to možná na první pohled nezdá, případnou nechuť k jídlu, trávicí potíže, ale i ztrátu energie lze výrazně zlepšit pohybem. Bonusem je i dobrý pocit po pobytu na čerstvém vzduchu. Tak co brát pravidelně babičku či dědu na procházku? Teď při náledí dávejte ale obzvlášť pozor, ať si váš blízký neublíží.

Pokud nemůžete jít ven, dá se účinně hýbat i doma. Prakticky pro každého člověka je nějaká forma pohybu důležitá. Jestliže si nejste jistí, jakou formu či rozsah zvolit, poraďte se s lékařem či fyzioterapeutem.

13. Neopomíjet ani další složky, včetně mentálního zdraví. Když začneme jen jmenovat, co všechno je špatně, nejspíš se nikde nepohneme. Pozitivní myšlení je základ. Každý je starý tak, jak se cítí. A s úsměvem je svět hezčí a jednání s lidmi jednodušší.

Lepší jídelníček na úkor vztahů? Stojí to za to?

Na druhou stranu se někdy sebelepší snaha o zlepšení jídelníčku i dobře míněné rady míjejí účinkem. A výsledkem jsou možná jen napjatější vztahy. Možná si taky ještě občas vzpomenete, jak bylo nepříjemné při narození miminka poslouchat všechny ty zaručené rady lidí kolem. Přitom oni to, věřím, také mysleli dobře. Dřív se to zkrátka a dobře dělalo jinak. Takže je možné, že mnozí ani při sebevětší vůli nepochopí, proč by na stará kolena měli řešit, co si dávají do pusy, když jim to celý život bylo jedno. Nebo byli v některých obdobích rádi, že mají aspoň něco. Pak to asi chce špetku pochopení na obou stranách.

Závěrem

Výživa našich nejbližších je někdy citlivé téma. A je pak těžké volit mezi lepšími vztahy a tím, když vidíte, že si druhý opravdu více či méně zbytečně škodí. Malými změnami můžeme našim blízkým pomoct jejich zdraví zlepšit. Ještě jednou chci ale upozornit, že zvláště u seniorů je potřeba se řídit doporučením lékaře a zohlednit i případné onemocnění a komplikace. Jinak budu přistupovat k obéznímu seniorovi, jinak k těžce podvyživenému, kterého ještě navíc čeká operace. Pokud si nevíte rady a chcete pomoct ve vašem individuálním případě, nebojte se na mě obrátit. Ráda vám s tím pomůžu. 😊